Čerti

Aktuální téma pro dnešní den. Když vykouknu ven z okna, vidím po vsi procházet čerty, mikuláše a anděla. Všechny děti jsou zalezlé doma a třesou se strachy.
V televizi a všude na internetu se dočítám, jak je špatné děti takto strašit, že jim rodiče způsobují trauma. Já tedy nevím, ale na mě chodili čerti každý rok a traumatizovaná si nepřipadám a až bude můj syn o trochu starší (předpokládám, že již příští rok) si čerty i na něho pozvu.
Myslím, že by stačilo, kdyby rodiče a čerti strašili v určitých mezích. Tento den přece není jen o tom, aby se děti báli, ale také aby byli obdarované, což ovšem u mnohých rodičů je také kámen úrazu. Co by děti měli od mikuláše dostat a co už je příliš? Podle mě jsou větší hmotné dary přípustné od ježíška, avšak mikuláš nosí spíše ovoce, čokoládu, cereálie, případně některým dětem uhlí. :D
Já mám například na čerty z dětství jednu moc hezkou vzpomínku. Když jsme byli s bratrem ještě malý (kolem šesti let), pozvali si naši čerty k nám domů. Přišel opravdu nádherný lucifer (což samozřejmě oceňuji až v dospělosti) a jak to tak bývá, hrozil nám, že si nás odnese do pekla. Maminka se nás tehdy chtěla zastat, abychom se tolika nebáli a tak luciferovi nabídla výměnou za nás sebe. Lucifer si ji důkladně prohlédl a s úšklebkem pronesl: "Jednu Káču už jsme v pekle měli a stačilo nám to." Bez dalšího slova se otočil a odešel. Věřte, že tatínek se v tu chvíli nemohl udržet smíchy.
Jaký názor na návštěvu čertů u vašich ratolestí máte vy? Je strašení dětí v dnešní době opravdu tak nežádoucí?

Růst zoubků

Po růstu prvního zoubku (obvykle spodní jednička) jsem usnula na vavřínech. Téměř jsem nezaregistrovala, že zoubek roste a byla spokojená, že syn netrpí a krásně zoubky zvládá.
Druhá spodní jednička byla o trochu horší, občas pláč, ale i tak byl Jiříček spokojený a já nechápala, proč s růstem zoubků všichni tak nadělají.  Objevení prvního zoubku proběhlo těsně před ukončeným 6. měsícem, když mě syn kousl. Až v tu chvíli jsme zjistili, že rostou zoubky.
Nyní jsem již pochopila, proč je kolem růstu zoubků takový rozruch. Synovi rostou horní jedničky s Jiříček je jak vyměněný. Trpí zvýšenou teplotou, občasným průjmem, je unavený.
Teplotu a bolest zmírňuje Paralen, dásně se mažou calgelem a Jiříčka máme každou chvíli na ruce či v šátku. Nejhorší je ta bezmoc, že člověk nemůže nijak významně pomoci.
Přeji všem, aby růst zoubků prožili bez problémů!

Cvičím, i když mám malé dítě

Každou chvíli od nějaké maminky zaslechnu stížnosti na její postavu, následuje většinou dlouhý monolog o tom, že by se sebou chtěla něco dělat, ale na nějaké cvičení s dítětem vůbec není čas. Do nedávna jsem tomu věřila a hrozila se, jak budu moci shodit nějaká kila po porodu, když nebude ani chvilka času se o sebe nějakým způsobem starat. Když se ale syn narodil, zjistila jsem, že spousta žen své dítě používá spíše jako výmluvu a cvičit se jim ve skutečnosti nechce.
Ani kolem malého miminka se netočíte 24/7. Každý den se najde alespoň půlhodinka, kdy se dá cvičit doma. Já se svým čtyřměsíčním synem jezdila i do posilovny, uvázala jsem si ho do šátku a cvičila jen na strojích, kde jsem měla stoprocentní jistotu, že se nemůže nic stát.
Takže pokud se sebou chcete něco dělat, nelíbí se vám jak vypadáte, chcete shodit nějaká kila, neschovávejte se za své dítě, je jen na vás udělat první krok a začít. Pokud ovšem nechcete, neříkejte nikomu, že s malým dítětem to nejde!!!

Jiříček a jeho paci paci

Můj syn, i přesto, že je mu teprve půl roku, vždy naprosto přesně odhadne, jak v dané situaci zareagovat. Nedávno jsme byli na návštěvě u babičky a tak jsme samozřejmě chtěli ukázat vše, co se Jiříček od poslední návštěvy naučil.
Nejprve jsme chtěli ukázat paci paci pacičky, ale Jiříček odmítal spolupracovat a udělal na nás pouze hlavičkou "nenene". Naivně jsem si myslela, že ukazuje jinou věc, kterou se naučil a snažila jsem se ho nadále přemlouvat, aby babičce ukázal paci paci pacičky. Znovu jsem se setkala pouze s "nenene".
Po chvíli to Jiříčka zjevně přestalo bavit a nemohl se smířit s tím, že jsem stále nepochopila, co nenene znamená, vyplázl na mě jazyk, párkrát zaprskal, otočil se a více se s námi již nebavil.
Pokud si tedy myslíte, že malé děti nevědí co chtějí nebo že nás nechápou či nechápou, co vlastně dělají, mohu vás ujistit, že jste na omylu :D už se těším, až začne mluvit a rázně nám vysvětlí, že "nenene" opravdu znamená "nenene". :D
Naštěstí mám jeho paci paci pacičky natočené a tak babička mohla shlédnout alespoň video.

Později se mi podařilo nahrát i prskání, tak jen pro pobavení... naštěstí se ještě nenaučil prskat při jídle...

Očkování

Včera jsem si četla článek o tom, jak se spousta žen snaží vyhnout očkování svých dětí, že prý to není k ničemu dobré, ba naopak, že to dětem spíše škodí. Chvíli jsem přemýšlela, kde by nyní byla populace, kdyby se nezačalo očkovat? Nemoci jako černý kašel téměř vymizely jen právě díky očkování. Na druhou stranu však problematika očkování není tak jednostranná.
V dnešní době umírá spousta neočkovaných miminek na pneumokoky, čemuž dokáže také zabránit jedna vakcína. Prevenar 13. Ta třináctka v názvu znamená, že vakcína dokáže bojovat až proti 13 druhům pneumokoků. Tato vakcína však není hrazena pojišťovnou, jedná se o tři přeočkování v ceně kolem 300 Kč.
Sama jsem si prošla řadou očkování a například proti tetanu se nechávám pravidelně přeočkovávat. Proč pro sebe tuto prevenci dělám a pro své dítě bych neměla?
Na druhou stranu se však po internetu rozletěla zpráva, že některé vakcíny obsahují rtuť a ta se nyní začala spojovat s projevy autismu. V podstatě je prá spojitost mezi otravou rtutí a vznikem autismu.
Kdo se o problematiku očkování více zajímá, jistě také zaregistroval doporučení neočkovat proti hepatitidě (žloutence) typu B, Uvádí se, že nežádoucí rizika očkování mohou až 100x převyšovat jeho přínos.
Přijde mi však, že nic není tak jednostranné a všechna svá rozhodnutí bychom měli konzultovat s lékařem. Nám lékařka nechala volnou ruku, ale důrazně očkování doporučila.
Dalším problémem v České republice je, že neočkované děti nesmějí být přijaty do mateřských škol a následně ani do škol.
Problematika očkování je bohatě rozebrána na následujících stránkách, předem ovšem varuji, že tyto stránky jsou zásadně proti očkování.
www.svobodavockovani.cz a www.slobodavockovani.sk.
Já osobně bych si netroufla své dítě nenaočkovat...

Taška do porodnice

Dnes u mě byla na návštěvě kamarádka v 8. měsíci těhotenství a žádala o radu, co si sbalit sebou do porodnice. Nejjednodušší samozřejmě je, podívat se na stránky porodnice, kde chcete rodit. Většina porodnic totiž na svém webu doporučuje, co by si maminky měli sbalit pro sebe i pro své miminko.
Pokud si ovšem stále nevíte rady, můžete se inspirovat, jak vypadal obsah mnou sbalené tašky do porodnice.
V první řadě jsem si sbalila veškeré dokumenty od těhotenské legitimace (průkazky), občanského průkazu, průkazky zdravotní pojišťovny, přes přiznání otcovství (nejsme totiž s partnerem svoji - vdané ženy budou potřebovat oddací list), rodné listy mě i tatínka, až po prohlášení o narození dítěte.
Dále jsem se zaměřila na své potřeby jako jsou přezůvky, nejlépe omyvatelné (já s sebou měla tzv. "kroksy" a nemohu si je vynachválit), sprchový gel, kartáček na zuby a pastu, poporodní vložky, vložky do podprsenky, síťované kalhotky na jedno použití, noční košile a v neposlední řadě kojíci podprsenky.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na věci pro miminko, díky kterému v porodnici budete. Pro něho si musíte vzít plenky (většina porodnic jich maminkám pár nachystá, ale není jich dostatek na celou dobu pobytu), vlhčené ubrousky a dětskou kosmetiku (té většina porodnic nabízí dostatek, ale pro jistotu si alespoň základní krém proti opruzeninám sbalte), případně oblečení pro vaši ratolest (i to bývá součástí balíčku služeb poskytovaných porodnicí).

Dětský smích

Nejkrásnější věcí, kterou může člověk slyšet je smích vlastního dítěte. Rozesmát miminko až do hlasitého smíchu vás neuvěřitelně chytne za srdce, pro tento smích budete schopni udělat cokoliv a věřte mi, že kolikrát ze sebe uděláte opravdu blázna. 

Zprvu jsem byla absolutně nadšená z každého pousmání, které se objevilo. Bylo to něco nového a věděla jsem, že tím Jiříček vyjadřuje, že je spokojený. Kolem dvou měsíců se začal smát nahlas, ale ten opravdový smích přišel ještě o trochu později. 

Pokud se chcete alespoň trochu pousmát nad nefalšovaným smíchem malého dítěte, zde jsou dvě kratičká videa.

Jeden z prvních hlasitých smíchů

Smích půlročního dítěte